Vážený pane starosto Křemenáku!
Není to tak dlouho, co Vás a Vaší paní manželku Marušku, Pavel Strejc přivedl do naší chalupy a představil Vás, jako nového starostu Nečtin. Jedli jsme, pili, zpívali, hodovali, dobrou vůli spolu měli hodně dlouho, neb po několik generací vypadali starostové a jejich manželky diametrálně jinak, než Vy dva tenkrát a my se z té radostné změny nemohli vzpamatovat.
Nadšení pokračovalo, Nečtiny vzkvétaly. Díky experimentálním divadelním dílnám Ctibora Turby, Nečiny objevila nejen kulturní „smetánka“ z Prahy, ale přijížděli lidé z celého okolí a dokonce z celého světa.Všichni byli zaskočeni, věřte mi, s většinou jsem mluvila, otevřeností, vřelostí a pohostinností místních lidí na jedné straně a nedotčenou panenskou přírodou na straně druhé. Ten zázrak, že les plný hub, borůvek, ostružin, malin a brusinek je od každé chalupy nejdále 5 minut volnou chůzí, že v potoce se prohánějí pstruzi, čistý vzduch a hluboké lesní ticho zabírá lépe než prášky na spaní. Že pár kilometrů od průmyslové Plzně narazili na tarokovou oázu klidu a míru, na vzácné společenství vřelých lidí.(Můj kamarád, podotýkám, vysokoškolsky vzdělaný a příčetný, při první návštěvě „našeho“ lesa přiznal, že nikdy nic takového nezažil a poprvé na vlastní oči viděl brusinkový keř, protože na Ostravsku, odkud pochází, a okolních průmyslových zónách vypadají lesy opravdu jinak.)
Obec Nečtiny, věřím, že z Vaší iniciativy, začala budovat a označovat pěší i cyklistické stezky, vztyčovat a opravovat rozvalené pomníčky u cest, Boží muka….
Kulturní akce na fotbalovém hřišti, ať už je pořádá obec, nebo Bolek, vždycky patřily k našim vzácným chvilkám odpočinku, které společně s huťskými, březínskými, nečtinskými, manětínskými rádi trávíme.
Každoroční putování, ať už pěšky či kolmo, po trase našeho svatebního průvodu, ze Skelné hutě lesem, kolem Zlatého lomu na Hrad Nečtiny a po té na Preitenstein, kde jste nás v roce 1996 šťastně oddal, pravidelně zakončujeme v jedné z nečtinských hospod.
Všechno to vypisuji a sepisuji hlavně pro sebe neb se snažím, udělat si v hlavě pořádek. I když soupis. Vašich dobrých skutků jistě není úplný, i tento zlomek u důvěřivého člověka, jako jsem já, vzbudil dojem, že.
Váš zájem o tento malý kousek země , Vám svěřený, je hluboký a opravdový. Dobře si vzpomínám, jak jste mi na displeji počítače (tenkrát ještě nebyl v každé domácnosti), na digitalizované mapě s pýchou ukazoval „zelené zóny“, kde se Nikdy nebude Nic (alespoň za Vašeho „panování“) stavět neb se jedná o „zónu klidu“ nejen pro lidi, ale hlavně pro zvěř.
Pane starosto, prosím Vás, co se stalo? Jsem vážně zmatená. Proč najednou, ale opravdu jakoby lusknutím prstů, když uvážím ta léta předešlá, proč ve vzdálenosti cca 3 km budujete chemickou továrnu, zvanou OBALOVNA a pískovcový lom v lůně přírody, na kterém jste se dohodl ještě se starým vedením Prahy - 1? Jsem voličkou na Praze 1, a právě kvůli tomuto vedení, jsem poprvé od revoluce nevolila ODS!
Obě ďábelské stavby vyžadují poměrně složitá dopravní řešení, která, ať dopadnou, jak dopadnou, velmi negativně a troufám si říct, že definitivně, ovlivní nejen tvář, ale i vztahy (nemyslím jen lidské) v krajině.
V případě lomu „ U Jezírka“ jste dokonce rozhodl změnit původní plán a vést dopravu přes Skelnou Huť a Mensdorf, vytěžený materiál skladovat a opracovat na louce „pod Tamarou“. Pane starosto, vždyť přece znáte Skelnou Huť, Mensdorf a dobře víte, že tato rozhodnutí v kombinaci (lom + chemička), jsou pro usedlíky v Huti a Mensdorfu likvidační.
Co se stalo tak závažného, že neváháte trestat lidi, jejichž rodiče a prarodiče toto území zachránili před osudem Račína, Umíře a dalších vesniček? Zvýšení zaměstnanosti? Opravte mě, ale pokud jsem stihla nastudovat, chemická továrna = obalovna zaměstná 2-3 lidi, nočního hlídače. Lom? NEOBĚTUJETE VÍC, NEŽ NABÍZÍTE, NEBO VÁM NABÍZEJÍ?
Do Nečtin a dál už se na kolech s manželem nedostaneme, ani na „svatební cestu“. Na lesní cestě přes Plachtín – náklaďáky z lomu, po silnici na Březín – náklaďáky z chemičky, na louce „pod Tamarou“ buchary a kladiva, pod našima okny – náklaďáky. Asi už spolu neposedíme, nepopijeme a nezazpíváme, jako tenkrát. Ale „dobrou vůli spolu měli“, to bychom ještě mohli zkusit.
Ještě je čas, čas zastavit to čertovo kolo, které Vás stejně vždycky přejede, i když si myslíte, že jste to Vy, kdo jej řídí.
Požehnané svátky vánoční.
Barbora Hrzánová – herečka
Skelná Huť 39 (Ve Skelné Huti od roku 1946)
